Rozsvítili jsme stromek ve Veselé

Devětadvacátý listopad roku pětadvacátého budiž zapsán do kapelní kroniky písmem zlatým.

Jedeš zase po roce oprášit vánoční pecky. Jedeš sněhem, mlhou, jedeš někam, kde to neznáš. Jedeš hrát, je to dárek a přece je v tobě trocha neklidu. Chceš si to užít a chceš, aby to vyšlo, abys to dokázal přenést na publikum, aby to zajiskřilo.

Zásah na komoru dostaneš ještě dřív, než začneš hrát.
Kde se vzaly, tu se vzaly dvě úžasné ženy, které jsme v létě potkali na Máchově jezeře v hospodě, kde jsme pár večerů hráli ty naše písničky.
Holky říkaly, že si nás někam přijedou poslechnout. A stalo se.
Nevěříš vlastním očím. A už vůbec nevěříš, když od nich dostaneš boží, vlastnoručně pečené, přenádherně zdobené "cihelní" srdce, nadívané hudebními perníčky. No mohli jsme si přát božštější začátek koncertu?

Veselá je obec zaslíbená. Tomu bys neuvěřil. V malebné vísce se spoustou hezkých nových staveb včetně sálu žije něco přes 200 obyvatel. A valná většina dorazila na ten náš mejdan.

Péče neuvěřitelná. Chcete pomoct? Tady máte pití, na kdy chcete večeři? Pojďte na uvítanou na panáčka. Já jsem Franta. Já Michal, Já Maruška, Já Martina, Já peču perníčky, Já dělám chlebíčky, tady máte...

...Pan starosta tě uvede, dáš první akord a už cítíš, že to jede...

Skvělé, vlídné, usměvavé publikum, které tě nakonec provede večerem tak, že to natáhneš o hodinku dál, než bylo původně smluveno. A stejně tě nechtěj ještě pustit... Hele, to je balzám. Na duši, na srdce, trochu se ti oči zarosí... Balíš, ještě s novými přáteli pokecáváš, rozjímáš, děkuješ, a Svět je v tu chvíli zkrátka báječnej...

Díkes našemu hostu Adamu Hejtmánkovi za klavírní doprovody, fotky, videa a ohlídání zvuku...

A v létě zase na viděnou...